V našich zeměpisných podmínkách není zcela jednoduché pěstovat některé citlivější druhy zeleniny. Kromě krátké vegetační sezony během letních měsíců totiž vzhledem k relativně nízkým teplotám ve zbývající části roku nestihne dostatečně vyrůst a dozrát. Své o tom vědí všichni, kdo se někdy snažili vypěstovat rajčata, saláty nebo papriky. Zahrádkáři moc dobře vědí, že valnější úspěchy lze slavit jedině s použitím skleníku, případně malého pařeniště (nebo pařníku, což je totéž).
Výhody zahradního pařeniště
Abychom si byli jisti, o čem je řeč, dovolme si na začátek malou lingvistickou vsuvku. Co přesně tedy označují pojmy pařník, respektive pařeniště?
Jde o vyhloubenou jámu v zemi, ohraničenou pevnou konstrukcí ze dřeva, betonu či cihel. Uvnitř se nachází dostatečná vrstva kompostu, do které se sejí či sázejí požadované rostliny. Nejdůležitější na celém pařníku však je to, že je zakrytý skleněnými deskami (připomíná tak malý skleník). Právě díky skleněné střeše, kterou snadno procházejí sluneční paprsky, se uvnitř pařeniště může dostatečně kumulovat teplo, které vytváří optimální podmínky pro rostoucí zeleninu či bylinky. Teplejší klima svědčí jejich růstu i zrání, takže plod jsou ranější, větší i chutnější.
Pokud jste někdy navštívili subtropické oblasti Evropy či jiných kontinentů a ochutnali tamější rajčata, nektarinky hroznové víno či jakékoliv jiné plody, jistě víte, že rozdíl v chuti oproti těm tuzemským je nesrovnatelný. Pokud se chcete svými vlastními výpěstky přiblížit tomuto ideálu, pak je pařník správnou volbou.
Oblíbené fóliovníky
Výše jsme zmínili, že pařníky jsou obvykle vyrobené ze dřeva či dokonce cihel. Samozřejmě, že taková konstrukce je z hlediska dlouhé životnosti, kvality a v neposlední řadě i estetiky jednoznačnou volbou číslo jedna. Na zahrádce se navíc velmi dobře vyjímá, neboť působí dojmem, že tam odjakživa patří a má své stálé místo. Protože však výstavba takového pařníku je časově i technologicky relativně náročná, uchylují se někteří zahrádkáři k improvizovanějšímu řešení a volí raději koupi plastových či polykarbonátových pařenišť, které jsou levnější a svůj účel plní víceméně stejně.
Nejjednodušší a nejlevnější volbou jsou pařníky plastové, tzv. fóliové. Lze je sehnat v různých velikostech: od malých, které nedosahují výše než půl metru nad zem až po pařníky velikosti skleníku, kam se lze pohodlně vejít ve stoje.
Fóliové pařníky (tzv. fóliovníky) obvykle připomínají stan, a podobným způsobem se také sestavují. Každý čerstvý majitel takového pařeniště si jej podle návodu již musí na zahrádce sestavit sám, nicméně konstrukce je stavěná tak, aby to zvládli i začátečníci, kteří pařníky ještě nikdy nesestavovali.
Další možností je polykarbonát
Fóliový pařník (nejčastěji zelené barvy) však není jedinou možností, jak si založit improvizovaný skleník. Velmi oblíbené jsou mezi zahrádkáři také pařníky z polykarbonátu (což je materiál, který vzhledem připomíná plexisklo). Tento pařník je rovněž snadno sestavitelný, má obvykle jedno nebo dvě výklopná okna a nastavitelnou střechu s možností ventilace. Opět si zákazník může vybrat mezi různými velikostmi.
Při výběru by se mělo vždy vycházet z plánovaných druhů pěstovaných rostlin a úrody (je lepší nechat si rezervu a koupit pařník pro jistotu o něco větší). Před nákupem si také nezapomeňte rozmyslet, kam pařník umístíte. Menší plastové nebo polykarbonátové pařníky lze umístit i na balkon a zakrýt jimi rostlinky v květináčích. Na zahradě však obvykle rostliny sázíme přímo do země a poté s nimi již nelze hýbat. Nezapomeňte proto zvážit, jak bude zvolené místo pro záhon vypadat, až jej přikryjete pařníkem.